Bulla Regia

Toto starověké město leží na úpatí hory Djebel Rebia. Jeho kořeny sahají až do 4. století před naším letopočtem, kdy byla důležitým centrem punského světa. Berberský původ města potvrzují především naprosto unikátní kousky starořecké keramiky, která se sem byla dovezena za dob Kartága, tedy v průběhu třetího století před naším letopočtem. Dalším důkazem je chrám zasvěcený Baal Hammonovi, nejvyššímu z kartaginských bohů, ekvivalentu řeckého Krona či římského Saturna. S kartaginským náboženstvím také souviselo pohřbívání mrtvých do hrobů. V roce 203 p. n. l. bylo město dobyto slavným vojevůdcem Scipiem Africanem, což byl začátek téměř šesti set let římské nadvlády.O necelých padesát let později, v roce 156 se Bulla Regia stala hlavním městem Numidie (tehdejší římské provincie) za vlády náčelníka Massinissa. V dobách Numidie byl také městu vtisknut helenistický vzhled. Ulice byly přebudovány tak, aby byly všechny rohy přesně do pravého úhlu. V roce 46 před Kristem se oblast dostala pod plnou nadvládu Římanů, když Julius César založil provincii Africa Nova. To však vyústilo v občanskou válku, kterou si nakonec město vydobylo nezávislost. Za vlády císaře Hadriána byla na místě stávajícího města založena kolonie Colonia Aelia Hadriana Augusta Bulla Regia, jejímž obyvatelům bylo přiděleno římské občanství a byly zde zřízeny místní politické instituce po vzoru těch římských. Během římské epochy město velmi prosperovalo, místní obyvatelé se živili především zemědělstvím, pěstovali obilí a olivy, z nichž vyráběli olej. Od roku 256 začalo na území severní Afriky pronikat křesťanství a v roce 399 zde biskup Augustinus provedl plošnou christianizaci. Křesťanství se zde však nesetkalo úplně s pochopením, vznikla zde poněkud schizofrenní společnost, kdy část obyvatel zůstala u původních náboženství a část přijala novou víru. Spory vyústily až v tragický masakr v městské katolické bazilice. Během éry Byzantské říše spadalo město pod její nadvládu. Nakonec byla Bulla Regia v sedmém století zničena velkým zemětřesením. Jelikož byly na místě nalezeny fragmenty keramiky pocházející z 9. a 10. století, vědci se domnívají, že bylo město po zemětřesení opět osídleno. Ve středověku se zde pak usadili arabské kmeny.