Mohamed

Islam je třetím – najmladším monoteistickým náboženstvím. Jeho kořeny sahají do šestého století našeho letopočtu, kdy se v obchodním městě Mekka narodil do kupecké rodiny kmene Kurajš jeho zvestovatel, prorok a zakladatel – Muhammad ibn Abdalláh. Muhammad nikdy nepoznal svého otce a spolu s matkou, která umřela, když byl ješte malý chlapec, bydlel u svého dědečka. Po jeho smrti skončil v rodine strýce Abú Táliba, který si ho oblíbil natolik, že ho s sebou brával i na obchodní cesty. Během těchto cest poznal i židovskou a křesťanskou a naučil se mnohým věcem.

Po jednom z mnohých návratů do rodného města si ho jako schopného muže všimla jistá bohatá vdova. Jako žena obchodníka hledala muže, který by nastoupil na místo jejího zesnulého manžela a převzal jeho obchody. Netrvalo dlouho a Muhammad se s Chadídžou oženil (r. 595) a stal se tak významným a bohatým obyvatelem města.

Po určité době pocítil Muhammad jakési nutkání, které ho táhlo ven z města do poušte a začal chodit na vrch Hirá, kde někdy i celé dny rozjímal. Po jednom takovém dni cestou domů uviděl cosi zvláštního. Myslel si, že je to následkem slunečného a horkého dne v poušti, ale když se mu podobná zjevení začala opakovat častěji, svěřil se s tím Chadídži. Ta se ho snažila uklidnit a přirovnávala jeho zážitky k zjevením, která kdysi viděl Mojžiš. Muhammad si uvědomil, že někdo možná chce prostredníctvím něho odevzdavat lidu jakési poselství. Tak začal svoje zážitky vyprávět v kruhu rodiny a nejbližších přátel a postupem času si ho přicházelo poslechnout stále více lidí.

Tito vytvořili okolo mladého muže okruh stoupenců a snažili se dodržovat to, co jim zprostředkovával. V jednom ze zjavení mu bylo sděleno, aby se snažil přesvědčit o správnosti nové víry všeny v okolí, aby se snažil učení šířit i dále za hranice města. Takové počínání se však nelíbilo ostatním příslušníkům kmene Kurajš, kteří bránili víru svých předků a rozhodli se „nafoukance“ ze svého společenství vyloučiť. Pronásledování a problémy, které Muhammada a jeho stoupence v Mekce stíhaly, přerostly do takové míry, že život ve městě se stával ze dňe na den nesnesitelnějším. Muhammad se rozhodol z města definitivně odejít (tento odchod sa nazývá hidžra a je zároveň pokladán za první rok islamského letopočtu, 16. júl 622).

Své nové útočiště našel v Jathribe, ve měste, které se po jeho příchodu začalo nazývat Medína. Tam si prorok postavil obydlí, které se zároveň stalo první mešitou (arab. masdžid), muslimskou svatyňí. Tam Muhammad začal opět kázat nové učení – islám -  a získaval nové stoupence. Po určitém čase získal důležité spojenectví s dalšími kmeny a rozhodl se pro svatou válku (džihád) proti nevěřícím v Mekce. Po rychlém vítězství (oáza Badr, březen 624) utrpěli muslimové i porážku (hora Uhud, r. 627), to je však v jejich odhodlaní nezlomilo, ale naopak ješte více posílilo. Jeho rozhodnutí vrátit se vítězně do rodného města se naplnilo roku 630, kdy spolu se svými přívrženci vstoupil do města bez jakéhokoli krveprolití. Tehdy se Medína stala centrem nového státu a Mekka nejvýznamnějším poutnickým místem islámu.

Muhammad se jako státník a první chalíf začal věnovat zákonodářství a v Koránu sepsal boží nařízení. Jeho nový právní pořádek značně vylepšil postavení ženy ve společnosti (např. novorozená děvčátka nesměla být zabíjena, žena měla právo dědit, apod.), upravil trestné právo a stanovoval i pravidla společenského chování muslima.

Dva roky po dobytí Mekky, když Prorok vedl pouť na posvátné místo, netušil, že se do Medíny – města, které ho ochotně po vyhození vlastními přijalo – už nikdy nevráti. Po únavné cestě pouští dostal horečky, které 8. června 632 ukončily jeho pozemskou pouť.

 

Nabídka zájezdů do Tuniska

Průvodce a mapy Tunisko